Od příchodu Terinky uběhlo již devět let, za tu dobu jsem odchovala již několik vrhů a myslím si, že některé mé odchovy se opravdu povedly. Moje první kočka s PP byla Elvíra, ale ta do chovu  příliš  nezasáhla. Pravou zakladatelkou chovu je moje tříbarevné štěstí Basi, v mé vytoužené barvě a to čokoládověželvovinová s bílou.  V současné době má chovatelská stanice již svou třetí generaci, jejíž základ položila Basinka.  Chtěla bych v této linii pokračovat zejména pro povahu, kterou v sobě nese. Letošní rok byl pro nás velmi přínosný a řady našich chovných koček se bohatě rozrostly. Z každého vrhu u nás zůstala nějaká holčička. Každá je něčím výjimečná a každá mne oslovila jiným způsobem. Všechny kočičky žijí jako rodinní mazlíčci v rodinách mých nových přátel a kariéra chovných koček je teprve čeká. Sama se na ni velmi těším a jsem zvědavá, co nám přinese. Aby těch přírustků nebylo málo, tak  na podzim jsme se rozrostli o nového kocourka a hlavně se splnil  můj sen v podobě  dlouhosrstoué britky Fili. Snad se moje chovatelské plány vydaří, ale hlavně chci i nadále, aby moje odchovy plnily především funkci kamarádů, partáků, pomocníků ve felinoterapii. Protože jejich povaha je opravdu velmi kontaktní a blížíme se i podobě něžného medvídka s plyšovou srstí .
                                                                                                                                                                            PODZIM 2015

Kde se vzala vůbec představa mít v paneláku ke kokří smečce ještě kočku? Kočky provázely můj život od dětství. Vždy to byly domácí micky, které plnily spíše praktickou funkci.  Obdivovala  mne jejich samostatnost, soběstačnost. Jsou zkrátka jiné než  psi.   Dala přednost psům a začala se zabývat jejich světem a posléze i chovem. Když už naše smečka čítala dva psy  a třetí byl v dohledu, rozhodla jsem se, že uskutečním svůj dávný, dětský sen a pořídim si domácí šelmičku. Hlavním impulsem bylo setkání s nádherným kocourem mé kamarádky, který se impozantně procházel po místnosti a velikostí připomínal mou kokřici Blekušku  Byl to kocour plemene mainská mývalí kočka.  Jeho přátelská povaha mne asi dala  impuls  k pořízení kočky.  Mainskou mývalý  jsem si nakonec nezvolila. Nebyla jsem si jistá, zda by život v paneláku byl  pro toto plemeno vhodný.  Zvolila jsem další oblíbenou rasu -  britskou krátkosrstou kočku. U mne vše probíhá dosti náhodně a tak do předsvatebního shonu přišlo malinkaté kotě. Za necelý  půlrok se k nám nastěhovala další představitelka tohoto plemene, a to v barvě, o které jsem si myslela,že mne nemůže oslovit, ale oslovila, odhovala můj první vrh a odstartovala lásku ke kočkám "bílotlapkám". Postupem času, jak se stávám členem kočičího společenstva, zjišťuji, jak nádherná  tato říše je. když vás do ní kočka pustí a dovolí vám být její součásti.  Díky velmi přátelské povaze mé první kočky Terinky, která se  naprosto sžila se psí smečkou, bylo rozhodnuto,že do naše života vstoupí i kočky a budeme se věnovat i jejich chovu.
                                                                                                                                    LÉTO 2010